Český katolícky kňaz Mons. Petr Piťha je známy
aj na Slovensku. Viaceré jeho homílie a iné verejné prejavy vyvolali
pozornosť. Zaslúžene. Profesor Piťha totiž hovorí múdro a zároveň jasne,
priamo, v súlade s kresťanským učením – jeho slová majú váhu,
nastavujú kritické zrkadlo dnešnej spoločnosti.
Dňa 23. septembra 2018 sa pri príležitosti
100. výročia vzniku Česko-Slovenska uskutočnila v talianskom meste Arco
pietna spomienka na hrdinov prvej svetovej vojny za účasti vládnych
a cirkevných predstaviteľov. Mons. Piťha, ktorý na mieste zastupoval
kardinála Dominika Duku, mal pripravený príhovor – tento príhovor však „z
diplomatických dôvodov“ nebol prednesený (inými slovami: českí diplomati
nedovolili Mons. Piťhovi vystúpiť).
Spomínaný prejav teda v Arce nezaznel,
bol však publikovaný na internete, kde si ho môže záujemca nájsť. Stojí zato
venovať mu pozornosť.
Autor si kladie rečnícku otázku, či nie je
pokrytecké klásť vence na hroby hrdinov, keď sa dnes vzdávame všetkého, za čo
títo hrdinovia bojovali. V mene sekularizmu, hedonizmu
a multikulturalizmu zrádzame odkaz predkov, opúšťame tradičné hodnoty
a dávame priestor nebezpečným sociálnym experimentom: „Voláme po
vzorech, ale nechceme je, protože nám nastavují zrcadlo. Řídíme se novým
náboženstvím konzumismu s jinou hierarchií hodnot. Na špici dokonalosti stanul
bohatý podvodník, který úspěšně uniká před zákonnou spravedlností.“
V duchu doby sme zrušili povinnú vojenskú
službu: „Výsledek? Máme hodně generálů, plukovníků, početná ministerstva
obrany, ale málo mužstva. Nepočítal jsem to, ale i s generalitou, lékaři,
kuchaři a hudbou to bude ani ne dva vojáci na kilometr ohrožených hranic.
Zdraví muži sedí v lenoškách doma, rozčilují se, když obrana nějak selhává,
protože přece řádně platí daně, což je jediná občanská povinnost.“
Závažným problémom, ktorý dramaticky narastá,
je kríza identity. V tomto svetle je migrácia vážnym, ale povrchovým
prejavom niečoho iného: „Nápory migrantů jsme si zavinili sami, protože nás
rozložil dlouhodobý blahobyt. Prvé migranty jsme pozvali z lenosti sami a další
láká málo zalidněné území společnosti, která z lenosti vymírá. Jsou i další
příčiny. Jsme ohroženi zmíněnou ztrátou identity, které jsme sami doširoka
otevřeli bránu sebevražednou ideologií multikulturalismu.“
Mať identitu znamená byť si vedomý toho, kto
som, kam patrím – ku ktorej viere, rodine, kultúre, vlasti. Lenže Európa,
konštatuje Mons. Piťha, už vlastne nemá žiadnu identitu, nemá nosnú ideu,
pretože sa zriekla identity danej kresťanstvom: „Poslední smrtelnou ranou
pro identitu jsou již přijaté a navržené zákony genderismu.“
Samotné základy našej civilizácie sú narušené.
A tak je opodstatnené a potrebné pýtať sa, kam sme to dospeli
a či chceme i naďalej klamať sami seba. Otázka znie: „Není při
tomto mravním debaklu společnosti pokrytecké vzdávat vojenskou a státní poctu
padlým hrdinům?“
Mons. Petr Piťha svoju aktuálnu a pritom
hlbokú úvahu završuje poukázaním na postavu svätého Václava, statočného vodcu svojho
ľudu a obrancu kresťanskej podoby svojej krajiny. A končí výzvou: „Pohleďme
na něho a vzmužme se.“
Ján Maršálek
::
::
Odporúčané:
::
Váš názor nás zaujíma! Môžete ho vyjadriť
formou komentára pod článkom. Ďakujeme.
SOS! milan kupecký
OdpovedaťOdstrániťPotíž je v tom, že česká armáda je dosud prolezlá komunistickým myšlením. Snadno se přesvědčíme, že v obvodech, kde bydlí vojáci, jsou nejčervenější volební výsledky.
OdpovedaťOdstrániťSlužba v armádě dosud taky nezískala potřebný étos, pořád je to přehlídka zupáctví a nejnižších lidských pudů, jak si pamatujeme z dob vlády "dělníků a rolníků".
Do takové armády bych své děti posílat nechtěl, takže jsem proti povinné vojenské službě.
Myslím, že otázku povinnej vojenskej služby treba posúdiť principiálne, nie na základe aktuálneho stavu, ktorý môže byť zlý, ale je zmeniteľný.
Odstrániť